Jedno pozdní prosincové odpoledne, když jsem se vracel kolem chaty Ovčárny z procházky z Pradědu, jsem uviděl za Petrovými kameny sněžnou auru, vytvořenou ve větru valícími se oblaky sněhu a září někde za kopcem zapadajícího slunce.
Měli jsme necelou hodinu do odjezdu autobusu a já se rozhodl, že si udělám ještě malý výlet vstříc nehostinné pustině při -15°C proti větru.
Na vrchol jsem mířil s odhodláním a v časovém presu a nelitoval jsem. Jak jsem se blížil po téměř nepřetržitém běhu po kolena ve sněhu s foto-batohem na zádech vyčerpaný k obzoru, odkryla se přede mnou až neskutečná krajina. Později jsem ji nazval Sněhové moře, stejně jako celou sérii fotografií, která z tohoto úžasného místa vznikla. Brodil jsem se sněhovou plání a fotil Sněhové moře, když se najednou začal z údolí valit mrak, který prozářen zapadajícím sluncem vytvořil až hypnotickou oranžovou záři. Nevnímal jsem v té chvíli žádný mráz, jen jsem stál , hleděl a fotil, jak se kolem mě rozprostírá ta oranžově teplá, avšak mrazivá záře. Z tohoto místa jsem si odnesl kromě fotografií i omrzlé konečky prstů.:)
Čarodějnice
Hvězda
Krvavý západ nad Sněhovým mořem
Zalit září
Ostrov
Záře přichází
Trajekt
